A opět, máme tady důraz na modlitbu. Modlitba je něco, co by mělo provázet nejen křesťanství, ale i naše osobní životy. Modlíme se za druhé, ale i za nás samotné, v modlitbě vzdáváme díky a modlitbou vstupujeme do Boží přítomnosti. Modlitba není jen mluvení k Bohu, ale především naslouchání Boha a toho, co nám chce sdělit. Pokud se nemodlím, ukazuji svou nezávislost na Bohu, neboť modlitba je indikátorem mého vztahu s Ním. Je to jednoduché, tak jako ve vztazích. Když s někým nemluvím, dávám mu najevo, že mi jsou on i jeho názor lhostejný. Modlitba funguje, říkám to nejen já, ale především Bible. Ale proč vlastně Bůh vůbec chce, abychom se modlili? Jednak se v modlitbě také dokážeme ztotožnit s druhými a jednak máme velký vliv na Boha. I ten nejmenší z nás, nebo i ten největší hříšník z nás, pokud je spasen, umí Bohem pohnout (Jakub 5:16). Nepodceňujme tuto mocnou neviditelnou zbraň, svět se jí směje, ale my modlitbou dokážeme věci, které přirozeně nejsou ani možné. Tak tedy, nakolena.