Kolik věcí nás rozčiluje a jaké věci nám působí radost? Pokud je moje radost závislá na okolnostech, tak nemám ten správný zdroj radosti. Pokud se raduji jen tehdy, když je vše v pořádku, tak bych se také třeba za celý život nemusel radovat ani jednou. Pavel zde píše, že se raduje, a že se bude radovat i nadále. Ano, radost je, stejně jako láska, naše rozhodnutí. Můžu se rozhodnout milovat někoho, kdo si to nezaslouží. Stejně tak se můžu radovat a nenechat si radost vzít něčím, co se stane (nebo nestane) kolem mě. Radost nepřichází zvenčí, zvenčí mohou (a nemusí) přicházet pouze impulsy k radosti nebo smutku. Já se však, založen na Bohu, můžu rozhodnout, že se budu radovat v každičké situaci. To proto, že si žádnou situací nenechám vzít můj vztah s Kristem.

Význam a velikost tohoto vztahu se nedá s ničím srovnat a já se rozhoduji vše ostatní – dočasné,  poměřit s tím věčným – s osobním vztahem se Spasitelem.