Skutky apoštolské 8:14-17 Když apoštolové v Jeruzalémě uslyšeli, že v Samařsku přijali Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana. Oni tam přišli a modlili se za ně, aby také jim byl dán Duch svatý, neboť ještě na nikoho z nich nesestoupil; byli jen pokřtěni ve jméno Pána Ježíše. Petr a Jan tedy na ně vložili ruce a oni přijali Ducha svatého.

Tato pasáž je známa spíše svým následujícím příběhem a nazývá se obvykle tzv.:"Simonií" (zjednodušeně snaha koupit si moc), avšak tvůj dotaz odkrývá úžasné pravdy z období přechodu doby Starozákonní na dobu Novozákonní a zmiňuje přechod spásy (míněno nesení spásy, evangelia) ze židů na pohany. Je to skvělá otázka a není jednoduchá a tak i odpověď na ni nebude úplně jednoduchá ve stručnosti svého obsahu, ale ne ve složitosti pochopení zjevené pravdy.

Pamatujete jak Ježíš poslal učedníky do Jeruzaléma, ale do Samaří a k pohanům jim zakázal jít? (Mt10:5). Matouš 10:5-7 Těchto dvanáct Ježíš vyslal a přikázal jim: "Na cestu k pohanům nevstupujte, do samařské obce nechoďte; jděte raději ke ztraceným ovcím z lidu izraelského. Jděte a kažte, že se přiblížilo království nebeské. Pak přišla doba, kdy židé ukřižovali Krista a odmítli nést/kázat evangelium a spása přešla i na pohany. Už nebylo více kázáno evangelium království (Kristova pozemská vláda, kterou prve přišel nastolit), ale evangelium milosti=spása milostí skrze víru. Kristova pozemská vláda byla oddálena a čeká se na millenium, tisícileté království kdy opět Kristus s Davidem budou vládnout. Mezitím je teď "věk cirkve", kdy je kázáno evangelium milosti. Římanům 11 mluví o větvích jak pohané byli naroubováni namísto Izraele, dočasně, než opět přijde jejich čas.

Pak Ježíš dává Petrovi symbolický klíč, což znamená, že on otevře dveře k pohanům, ke kterým židé vůbec nechodili a nazývali je špinavými psy. I Samaří se židé vyhýbali, protože to byli smišení židé s pohany. Matouš 16:18-19 A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou. Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi." Pak Bůh Petrovi připomíná, že je čas jít k pohanům, k těm ?nečistým špinavým psům?, a přinést jim spásu (nejedná se o žádné ustanovení ?papežství?, to v Bibli NEEXISTUJE a je čistě lidským výmyslem proti mysli Boží): Skutky apoštolské 10:13-15 Tu k němu zazněl hlas: "Vstaň, Petře, zabíjej a jez!" Petr odpověděl: "To ne, Pane! Ještě nikdy jsem nejedl nic, co poskvrňuje a znečišťuje." Ale hlas se ozval znovu: "Co Bůh prohlásil za čisté, nepokládej za nečisté." A Sk 8:14-15 je podobné jako Sk 10:44-48. Tito lidé uvěřili stejně jako všichni ve starém zákoně i za dob Ježíše. Pak přišli letnice, vylití Ducha Sv. ve Sk2 nejprve na apoštoly = židy a pak to Petr přináší do Samaří 8:14-15 a k pohanům 10:44-48. Stejně jako ve starém zákoně lidé byli spaseni vírou, ale neměli v sobě permanentně přebývajiciho Ducha Sv., tak po ukřižování Krista a 50 dní potom (o letnicích) byl dán/vylit Duch Sv. na novozakonní věřící a přebývá v nich. Jan 14:16-17 a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce (Ducha Sv.), aby byl s vámi navěky – Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude.

Takže shrnutí: Ve Starém zákoně neměli věřící v sobě trvale přebývajícího Ducha Sv. (až na několik vyjímek). Duch Sv. přebýval na nich, ale také je opouštěl, což se v dnešní novozákonní době už nemůže stat, viz.např. kniha Židům 13:5. (ikdyž se zde mluví konkrétně o financích, ten princip je přenesený obecně, že nás Bůh NIKDY neopustí). Po ukřižování a po letnicích byl Duch Sv. dán všem věřícím jako trvale přebývájící v nás. To bylo dáno Židům nejprve v Jeruzalémě, pak Petr nesl tuto zvěst/spásu/evangelium milosti Samařanům a pohanům, kteři pak také přijali Ducha Sv.

Dnes každý věřící automaticky má Ducha Sv. v momentě spásy (t.j okamžik, kdy uvěřil = vložil svoji důvěru v Krista jako zástupnou oběť za hřích a cestu věčné spásy), je jím pokřťen. 1.Korintským 12:13 Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem.

Ten kdo skutečně uvěřil je spasen a je pokřtěn v jedno Kristovo tělo (církev) a je jedním z údů Kristova těla.

Ti lidé ve Sk8 byli spaseni dle starozákonní doby a jen ještě nepřijali benefit novozákonní doby, to jest, že by přijali trvale přebývajícího Ducha Sv. a stali se tak součástí církve, nevěsty Kristovi. Starozákonní věřící totiž nejsou nevěsta, ale budou hosté na svatbě beránka. Tak jim to Petr předal.

Jenom zde pozor, neboť mnohé, převážně letniční církve tohle učení zneužívají a tvrdí, že oni mají moc apoštolů a snaží se na lidi vkládat ruce, aby jim mohli předávat Ducha Sv. a jeho moc, projevující se v mluvení v jazycích podle nich v "blábolení". Nicméně Bible jasně učí, že to předal Petr jednou provždy, protože mu byl dán klíč. Petr nepředával Ducha všem nově věřícím znovu a znovu, ani nikdo jiný z apoštolů, ale jen tím otevřel dveře evangelia, které přešlo ze židů také na pohany. Ducha Sv. podle 1.Kor12:12-13 má totiž každý novozákonní věřící, a každý novozákonní věřící byl Duchem Sv. pokřtěn v momentě spásy. Není tzv. druhý křest Duchem Sv. apod. Tito lidé jen nechápou dobu změny z ekonomie starého zákona na nový zákon (nová smlouva), doposud nepochopili přechod a změnu věku (AION) a žijí tak a hlásají chybné, Bohu žel, destruktivní učení.

Bible nám totiž ukazuje směr, dává definici spásy, utvrzuje nás v jistotě spasení, potvrzuje naději, kterou máme a očekáváme z nebe, povzbuzuje nás tím, že naše spasení bude zjeveno, budeme obdarováni odměnami, máme se na co těšit a máme Slova, jenž komunikují, že se nemáme bát (zatracení), neboť dokonalá láska starch (ze zatracení a ztráty spásy) vyhání, a kdo tak nesmýšlí, ještě tuto lásku nepoznal (a postrádá tedy tuto jistotu). 1.Janův 4:17-18 V tom jeho láska k nám dosáhla cíle, že máme plnou jistotu pro den soudu – neboť jaký je on, takoví jsme i my v tomto světě. Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce.