Včera jsme se věnovali duchovnímu významu smrti, dnes tomu reálnému. Jak může být pro někoho smrt ziskem? A není tedy lepší spáchat rovnou sebevraždu? Ne,není! Život nám byl dán od Boha jako dar, a jako s darem milosti (nezasloužíme si jej a přesto nám byl svěřen) s ním musíme také nakládat a jsme za svůj život také Bohu zodpovědní. Sebevražda je pohrdání Božím darem, výsměch Boží milosti, je to hřích a je to obviňování Boha ze lži a z nepravdivosti Jeho Písma – Bible. Je to otevřený postoj pýchy, neboť takový jedinec pohrdá Božím zaopatřením pro život a nechce je přijmout. Na druhé straně, smrt v Boží čas a z Boží ruky je cestou domů, vysvobozením z těla zajetí hříchu a přirozené smrti a nemocí. Je to okamžik, kdy se skutečně (a konečně) setkáme s Kristem tváří v tvář. Pokud mám správný postoj chápání smrti, ovlivní to moje postoje na život. Nikdo by na své umírání neměl spěchat, ale ani by se ho neměl bát.