Pohlaví hraje v našem životě nesmírně důležitou roli, avšak děti si toho po několik prvních let života nejsou vědomy. Většina z nich ví, než dospějí do věku dvou let, že jsou kluci nebo holky, ale nechápou, že je jejich pohlaví trvalým a neměnným rysem jejich totožnosti.

Jak děti vyrůstají, učí se společenským pravidlům, spojeným s chováním jednotlivých pohlaví – od nejjednodušších, jako na jaký mají jít záchod, až k složitějším a jemnějším charakteristikám své role v domácnosti a na pracovišti.

Od okamžiku, kdy jsme se narodili, je náš mozek bombardován informacemi týkajícími se pohlaví. Začíná to tvarem obličeje, výškou hlasu, stylem účesu, výškou postavy, způsobem chůze a barvou a tvarem oděvů, jaké lidé mají na sobě.

Nově narozená nemluvňata mají fenomenální schopnost zapamatovat si informace, včetně zjevu a chování každé osoby, s níž se setkaly, a už ve věku jednoho až dvou měsíců jsou nemluvňata schopna rozlišovat mezi tvářemi, které patří do všeobecných kategorií, jako staří a mladí lidé. Do věku tří měsíců umožní schopnost nemluvňat absorbovat a ukládat informace jim zjistit, že existují dvě široké kategorie mužských a ženských lidských bytostí.

Ale i když dokáží tříměsíční nemluvňata rozlišit mužskou a ženskou tvář, nevědí, co to znamená: dokáží pouze vnímat, nikoliv interpretovat, co se děje kolem nich. Ve věku asi deseti měsíců jsou nemluvňata schopna rozeznat vzorce chování a jiné charakteristiky, spojované s každým pohlavím. Například, nemluvně ženského pohlaví si povšimne, že mužští dospělí mají rozložitější rysy, hlubší hlas, nemají prsa a mají kratší vlasy než ženy. Také si asi povšimne, že chodí v určitém druhu šatstva: mají na sobě kalhoty, svetry, obleky a košile.

Nemluvňata jsou zmatena, jestliže si vzájemné charakteristiky pohlaví protiřečí. Rysy, podle nichž nemluvňata určují, zda je přítomen muž nebo žena, jsou překvapivě nenápadné: jestliže je mužská tvář spojena s ženským hlasem, který se snaží mluvit jako muž, dítě pozná, že je to ve skutečnosti ženský hlas. Ve věku jednoho roku je si dítě vědomo pohlaví osob kolem něho a reaguje odlišně na tváře mužů a žen. A i když v tomto věku nemají děti ještě přesné vědomí, do které skupiny patří, začínají se u nich projevovat známky mužského nebo ženského chování.

Jestliže oblečete skupinu jednoročních dětí úplně stejně, jejich pohlaví se projeví prostě jen tím, s jakými hračkami si začnou hrát: dívky tráví více času s panenkami a vycpanými zvířaty, chlapci si vybírají nástroje z umělé hmoty, nákladní a osobní auta a traktory.

Je překvapující, že u dětí vzniká zájem o pohlavně stereotypní hračky o mnoho měsíců dříve, než dokáží identifikovat, jakého jsou samy pohlaví. Toto chování sílí s věkem, takže například osmnáctiměsíční chlapec si sedne na vysavač a bude dělat zvuky automobilu, aniž by si byl vědom, že je kluk.

Proč tomu tak je? Nikdo to pořádně neví. Je možné, že v těle matky ovlivňují pohlaví hormony, které stimulují rozvoj pohlavních orgánů, určité oblasti mozku, aby se vyvinuly více mužským či ženským způsobem.

Ze všech embryií v těle matky by vznikly dívky, pokud by nebyl přítomen mužský hormon testosteron. Proto mají chlapci prsní bradavky, i když je nepotřebují. Testosteron radikálně určuje vývoj mužských fyzických vlastností a vědci se nyní domnívají, že určují vývoj i mužského mozku.

Mužský mozek se odlišuje od ženského mozku několika způsoby. Nejvýraznější rozdíl se vyskytuje tam, kde spolu dvě mozkové poloviny – pravá a levá polokoule – navzájem komunikují prostřednictvím velkého svazku nervů, který se jmenuje corpus callosum.

U chlapců vzniká mezi oběma mozkovými polokoulemi méně propojení a svazek corpus callossum je tedy podstatně menší než u dívek. Zároveň u mužského mozku vzniká v pravé mozkové polokouli více vnitřních propojení než u žen, a tak ta polokoule funguje nezávisleji na levé polokouli než u žen.

V důsledku toho chlapci řeší určité problémy, jak se zdá, jen s použitím jedné mozkové polokoule, kdežto dívky užívají obou. To možná vysvětluje, proč se chlapci více zajímají o činnosti spojované s pravou částí mozku, jako je matematika a prostorové úkony a rozbírání věcí, aby zjistili, jak fungují. Testosteron také vyvolává agresivnější a průbojnější chování u chlapců, dokonce i u malých dětí.

Je pravděpodobné, že se děti rodí s vrozenou náklonností vůči mužskému či ženskému chování, podle toho, zda byly v těle matky vystaveny testosteronu.

Avšak výchova a  zážitky z dětství hrají také důležitou roli. Je sice pravda, že e děti zřejmě rodí s vrozenou pohlavní náklonností, avšak ta je bezpochyby buď posílena nebo oslabena v důsledku signálů ohledně role pohlaví, jaké dostávají ze světa kolem sebe. Jakmile znají dospělí pohlaví narozeného dítěte, začnou mu vnucovat, často zcela podvědomě, vlastní pohlavní stereotypy.

I nemluvňata pouze den stará, jsou-li to kluci, jsou charakterizována jako údajně silnější a lépe koordinovaná než holčičky, které jsou vnímány jako slabší, jemnější a neohrabanější. I rodiče, které záměrně nedávají svým dětem pohlavně stereotypní hračky, přesto vydávají množství jemných signálů, které povzbuzují pohlavní rozdíly, ať chtějí nebo nechtějí. Studie například prokázaly, že dospělí drží nemluvňata mužského a ženského pohlaví jinak, na holčičky víc mluví a chlapce vystavují různým tvrdým fyzickým hrám.

Shrnuli jsme ukázku z knihy A Child´s World od dr. Sarah Brewerové a dr. Alexe Cuttinga (nakladatelství Headline, cena 20 liber).

Převzato z http://www.blisty.cz/files/isarc/0109/20010911f.html

Leave a comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *